Prachatice jsou městem, kde lidé s postižením nejsou jen pasivními příjemci služeb, ale aktivní součástí veřejného života. Mladí dospělí, lidé na vozíku, lidé s mentálním postižením – všichni zde mají stále více možností, jak trávit volný čas smysluplně, radostně a společně s ostatními. A právě společné chvíle jsou tím, co dává všem aktivitám skutečný smysl.
Jednou z posledních krásných událostí byl maškarní bál, který připravila společnost KreBul Prachatice. Osoby se zdravotním postižením patří mezi jejich přirozenou cílovou skupinu – ale na plese žádné dělení na „cílové skupiny“ neexistovalo. Byli tam prostě lidé. Lidé, kteří se chtěli bavit, tančit a být spolu.
Maruška, která je na vozíku, byla toho večera nepřehlédnutelná. Už z fotografií je patrné, jak byla šťastná, nádherná a spokojená. Skupinka mladých lidí převlečených za hippies ji vzala mezi sebe a celý večer s ní tančila. Vozík se stal součástí rytmu, součástí kruhu, součástí radosti. Byla to úžasná podívaná – nejen proto, že to bylo milé gesto, ale protože to bylo přirozené. Smích, hudba, pohyb, ruce nad hlavou a Maruška uprostřed toho všeho. A nejen s hippies skupinkou – postupně si ji „vypůjčil“ k tanci kde kdo, např. maska ve zlatém a kostičkovaném obleku s kloboukem, či Český Honza s buchtami v uzlíčku. Každý chtěl být součástí té radosti.
Lenka, mladá žena s Downovým syndromem, přijela na bál se svou tetou. Celý večer také tančila, užívala si hudbu, měla i své malé individuální „předtančení“. Byla to čistá radost z pohybu, z hudby, ze setkání, ale také z bohaté tomboly. Takové chvíle se nedají naplánovat do tabulek ani vyjádřit v projektových ukazatelích. To jsou okamžiky, kdy si člověk uvědomí, proč podobné akce vznikají.
Kouzelným momentem večera byl i tanec bez bariér mezi generacemi. Seniorka, více jak osmdesátiletá, krásně upravená je celý večer v jednou kole. A když pro ni přišel mladý muž – možná o šedesát let mladší – a galantně ji vyzval k valčíku, sál na okamžik ztichl. Drželi se lehce, s respektem, a pomalu se otáčeli do rytmu hudby. Bylo vidět, jak je jí v tu chvíli dobře. Čas, který jí mladý muž věnoval, nebyl jen obyčejným tancem – byl návratem do mládí, probuzenou vzpomínkou, potvrzením, že krása a radost nemají věkovou hranici. I to je tanec bez předsudků. Maškarní bál tak nepatřil jen mladým nebo lidem s hendikepem, ale i seniorům, kteří si z něj odnášeli nejen unavené nohy, ale především zahřáté srdce.
Možná právě v tom je síla takových setkání. Nejsou okázalá, nemají složité názvy ani velké slogany. Nepotřebují velká prohlášení o inkluzi – protože ji jednoduše žijí. Světy zdravých a hendikepovaných se zde nepřekrývají jen formálně, ale skutečně se prolínají. Mladí tančí se seniory, lidé bez omezení s těmi, kteří nějaké omezení mají. A najednou zjistíte, že žádné bariéry vlastně nejsou.
Společnost KreBul Prachatice tímto ukazuje, že někdy stačí hudba, otevřené dveře a otevřené srdce. Že volnočasové aktivity nejsou jen „programem“, ale prostorem pro vztahy, přijetí a obyčejnou lidskou radost.
A když pak organizátoři na konci večera vidí rozzářené tváře, unavené, ale šťastné tanečníky a slyší větu „Bylo to krásné, kdy bude další?“, vědí, že to má smysl.
Protože právě v takových chvílích se rodí skutečná komunita.
„A já tam také byla, a všechno bych potvrdila“.
Maškarní bál se uskutečnil díky finanční podpoře města Prachatice, Jihočeského kraje a Ministerstva kultury ČR. Děkujeme!
Hanka RH+ Rabenhauptová
Fotogalerie
Další fotografie
Pošlete článek dál lidem, pro které může být užitečný.