Další z aktivit v projektu Vzpomínka pro lidskost 2022 proběhla v prostorách KreBul, o.p.s. v Prachaticích. Pro studenty a veřejnost bylo připraveno setkání s pamětnicí holokaustu Helgou Hoškovou Weissovou.
Helga Hošková Weissová vyrůstala s rodiči v Praze. V prosinci roku 1941 byla s rodiči deportována do ghetta v Terezíně, kde byly umístěni každý v jiných kasárnách. Jednou poslala tatínkovi obrázek a on ji odpověděl „Maluj, co vidíš“. Paní Helga tedy začala malovat a díky tomu vznikla velice hodnotná obrazová sbírka, která zachycuje každodenní svědectví z tábora pohledem dvanáctileté dívky.
Po třech letech v Terezíně byla deportována do tábora smrti v Osvětimi. Tam odjela s maminkou, tatínek nastoupil do transportu již dříve. Z Osvětimi pokračovala cesta Helgy a její maminky do Freibergu u Drážďan, kde musely pracovat v továrně na výrobu letadel. Odtud však jejich cesta pokračovala do koncentračního tábora Mauthausen. Jen díky velkému štěstí – zpoždění vlaku – dorazily do Mauthausenu krátce poté, co byla odstavena plynová komora. Tím si obě zachránily život a dočkaly se osvobození.
Právě o tomto svém příběhu vyprávěla přítomným studentům, kteří na setkání dorazili z Gymnázia Prachatice a Střední pedagogické školy Prachatice. Během setkání měli studenti možnost pokládat dotazy a také vidět některé z kreseb, které paní Helga namalovala přímo v Terezíně i následně po osvobození. K tématu války se ve své výtvarné tvorbě několikrát vracela.
Paní Helga i ve svých téměř 93 letech vypráví o svém životě, který silně ovlivnily události druhé světové války. Vzhledem k věku a zdravotním problémům paní Helgy proběhlo setkání online, i tak bylo pro všechny přítomné velmi silným zážitkem.
Studenti měli také možnost zalistovat ve třech knihách – sbírce obrazů „Maluj, co vidíš“, v knize „Deník 1938 – 1945“, který si paní Helga psala již v koncentračním táboře a v neposlední řadě v knize „Nikdo nás nečekal“, která vypráví o tom, co paní Helgu čekalo po návratu z koncentračních táborů.
„Važte si svobody, přátelství, toho že u nás není válka. Když vidím, co se kolem děje, že se opět válčí, je mi z toho velmi těžko. Když vidím rodiny z Ukrajiny, jak utíkají s pár věcmi, často čekají někde na nádražích, vybavují se mi vzpomínky na rok 1941, kdy jsem takto s rodiči musela já nastoupit tuto cestu. Je strašné, že jsme se dožili další války. Věřili jsme, že se lidé poučili“, zakončila své vyprávění paní Helga.
Setkání s pamětnicí se uskutečnilo v rámci projektu Vzpomínka pro lidskost, podpořeném z prostředků Jihočeského kraje a Nadačního fondu obětem holocaustu.
Za KreBul, o.p.s.
Mgr. Zdeněk Krejsa, DiS.
Fotogalerie
Další fotografie
Pošlete článek dál lidem, pro které může být užitečný.